Vždycky jsem chtěla sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych jenom stále celé dny seděla doma a nic nedělala. Bohužel ale jsem k tomu tak byla vedena, protože u nás v rodině nikdo neměl kladný vztah ke sportu. A to bohužel i na škole. Pamatuji si, jak všechny děti chodily někam do sportovního kroužku jenom bohužel já ne. I když jsem moc chtěla. A chtěla jsem taky chodit do sportovního kroužku. Moje nejlepší kamarádka chodila na atletiku a taky na volejbal. To byl můj sen, abych taky mohla chodit na volejbal. Bohužel ale maminka mi nikdy nic takového nechtěla dovolit.
Maminka mi říkala, že sportovní aktivity jsou na nic a jsou zbytečně drahé. Maminka taky říkala, že mi raději koupí za to skvělý oběd v restauraci, než platit měsíčně poplatky za sport. Ale, tohle byl ale pouze její názor. Nevím, proč nemohla taky poslouchat moje přání a tužby. Já jsem si přála sportovat. Navíc mě taky hodně vadilo, že jsem začala v sedmé třídě přibírat na váze.
Jak jsem se měnila v ženu a dospívala jsem, tak to šlo vidět hlavně na mých bocích a taky na mém břichu. Snažila jsem se jíst zdravě, ale nešlo to, když maminka vařila. Maminka totiž vařila samá nezdravá a velmi kalorická jídla, což mi ale vadilo. Nevím proč, ale kolikrát jsem si říkala, že jsem po rozvodu rodičů měla bydlet asi u táty. Táta byl totiž takový, že přece jenom ke sportu měl lepší vztah než máma. Taky tatínek vařil moc dobrá jídla a byly dietní. Tak jsem si řekla, že půjdu asi chvíli bydlet k otci. Vzhledem k tomu, že matka byla zaneprázdněná, tak ani nic nenamítala. A já jsem nyní spokojená. Můžu si sportovat, jak chci a tatínek mi zaplatil oba dva sportovní kurzy. Tam chodím velmi ráda a říkám si, že takhle to mělo dopadnout už dřív. Myslím si, že každý má právo sportovat a mělo by mu to být jistě umožněno.
