Institut manželství se vyvíjel v čase, tak jako se vyvíjela práva a postavení muže a ženy ve společnosti, a i to co bylo v historii přípustné, tak nemusí být v současnosti přijatelné. Přitom různý pohled, zvyky a postavení snoubenců je v různých kulturách odlišné. Manželství a rodina je produkt historického vývoje a vznikly až v době, kdy bylo výhodné řešit soužití ve společnosti touto formou. Jedná se o historický vývoj, ve kterém se typ manželského soužití neustále vyvíjí. Před jeho zavedením žila lidská společnost tisíce let bez manželské instituce. V čase se i mění některé funkce manželství a rodiny a v jednotlivých kulturách se tento vývoj může vydávat různým směrem. Lidská reprodukce pro udržení lidského rodu je nejstarší, ale zdaleka ne jedinou funkcí rodiny v každé jednotlivé kultuře. Některé z předchozích úloh rodiny přebral stát. Například zajištění životních potřeb seniorů ve formě důchodu. To ovlivnilo další vývoj rodiny, ale ne každé kultuře, protože ne všude tuto roli stát převzal.
Nejstarší typ soužití je skupinové manželství. Jeho vznik je spojován od doby vzniku rodového soužití. Jde o společné obstarávání potravy, obydlí a společnou vzájemnou ochranu, podporu. První společenské vztahy vznikají na základě příbuznosti osob a spojením hospodářskými a společensko-rodinnými pouty. Pro další vývoj manželství bylo významné římské právo, které tuto instituci dále kultivovalo a vytvářelo pravidla na jejichž základech se staví dodnes. Manželství s plnými právními dopady bylo v římském právu možné uzavřít pouze mezi dospělými občany. Za podmínek že snoubenci byli bez závazku v jiném manželství. Jednou ze zásadních překážek pro uzavření manželství byla i pokrevní příbuznost.
Nástupem křesťanství začalo mít na institut manželství značný vliv náboženství. Tento vliv se netýká jen křesťanství a v kulturách kde má jakékoliv náboženství stále silné postavení je výrazný vliv církve na manželství dodnes. Katolická církev má řadu dogmat, jako je Svátostná povaha manželství, nebo přísná monogamie a nerozlučitelnost manželů po dobu jejich života. Stejně tak další náboženství má řadu svých závazných pravidel pro soužití mužů a žen. Dalším vývojem si rodina a manželství prošlo v průběhu průmyslové revoluce. Společnost se v tu dobu odklání od feudálního řádu, kdy ženě vybíral muže otec a ona byla nucena poslušně tento závazek přijmout. V průmyslové době v nově vznikající buržoazní společnosti byla vyhlášena nezadatelná lidská práva a rovnost všech lidí před zákonem. Na manželství je přihlíženo jako na smlouvu, která zlepšuje právní postavení žen a dětí. Muž je povinen ke svojí manželce ochranou a žena svému muži poslušností.
I tento pohled na role muže a ženy v manželství se postupně mění. Změna přichází postupně a ovlivňuje jí několik faktorů. Napřed přichází rovnoprávné postavení muže a ženy. Ženy získávají volební právo a postupně dobývají další příčky rovnoprávnosti. Společnost bohatne a manželé na sobě přestávají být finančně závislí. Zrovnoprávnění společenského postavení muže a ženy ve všech oblastech života sebou nese další změny ve vývoji manželství. Muž již není vnímán, jako ten nezbytný ochránce ženy a dětí, ale jako partner ženy disponující stejnými právy a postavením. Což vedlo ke růstu počtu rozvodů, protože žena již není nucena setrvávat v manželství, ve kterém není šťastná. O děti se zvládá postarat i bez muže.
